Proč jsou u dětí středoušní záněty častější?
Středoušní zánět je u dětí mnohem častější než u dospělých z důvodu jiných anatomických poměrů, přirozené přítomnosti nosohltanové mandle a nezralosti imunitního systému. A o čím menší dítě se jedná, tím větší je tendence k jeho vzniku.
"Středoušní zánět u dítěte v typickém případě nasedá na respirační infekci a je doprovázen zvýšenou teplotou, bolestí, neklidem, pláčem, rýmou, zalehnutím ucha, a někdy i nevolností až zvracením."
Jaký je postup u kojenců a batolat?
U kojenců a batolat může být středoušní zánět skrytou příčinou horečky nejasného původu, proto i když si dítě na ucho nešahá a není výtok z ucha, je potřeba vyšetření lékařem a dle stavu nasazení antibiotik, které zabrání rozšíření infekce.
"U dětí mladších 2 let s horečkami a podezřením na akutní středoušní zánět je nezbytná návšteva lékaře bez zbytečné prodlevy."
Jak můžete bolest ucha léčit doma i bez lékaře u dětí starších 2 let věku?
U dětí od 2 let je situace jiná, a pokud nejsou vysoké teploty nad 38°C, silná bolest nebo hnisavý výtok z ucha, lze vyčkat 2-3 dny a mezitím nasadit léky proti bolesti a zánětu:
- Ibuprofen, Brufen, Nurofen nebo Ibalgin v sirupu, který lze zkombinovat s Paralenem nebo Panadolem, dávkování se vypočítá dle váhy dítěte (volně prodejné)
- Boralkohol 1-2 kapky 5x denně do ucha, které jsou volně prodejné, nebo ušní kapky Otipax 1-2 kapky 3-4x denně anebo Otobacid N, kterou jsou vázány na recept
"Boralkohol, Otipax i Otobacid N jsou účinné proti bolesti, ale nepoužívejte je, pokud se objeví výtok z ucha nebo pokud byla v minulosti do bubínku zavedena tzv. ventilační trubička. Tyto kapky by se totiž neměly dostat do středouší."
Otipax a Otobacid nejsou volně prodejné, proto je zkušenější rodiče mívají u dětí s častými středoušními záněty už předem lékařem předepsané a nachystané jako první pomoc v lékárničce.
Současně je potřeba u dítěte léčit rýmu, a to mořskou vodou, tedy solným roztokem, který lze užít dlouhodobě, anebo anemizačními volně prodejnými přípravky do nosu 3x denně maximálně 3-5 dnů, kterých je na trhu celá řada, vždy s následným odsátím sekretu z nosu anebo vysmrkáním. Je potřeba naučit dítě smrkat každou nosní dírku zvlášť.
"U dětí starších 2 let lze bolest ucha při nachlazení léčit 2 dny doma, a sice ušními kapkami, léky proti bolesti a nosními kapkami proti rýmě, a teprve když by došlo ke zhoršení potíží, horečkám nad 38°C nebo samovolnému výtoku z ucha, navštívit lékaře."
Jaký je postup u lékaře, pokud domácí léčba nezabere?
V případech, kdy ani do 2-3 dnů domácí léčba nepomůže a bolesti se zhoršují anebo se přidají horečky, ORL lékař zváží paracentézu, tedy propíchnutí bubínku s uvolněním sekretu ze středouší.
"Pokud je při mikroskopickém vyšetření bubínek zarudlý a vyklenutý, mělo by se provést jeho protětí kopíčkem k uvolnění sekretu, tzv. paracentéza. Ihned poté dochází k rychlé úlevě od bolesti."
Po paracentéze je potřeba otírat sekret zvnějšku zvukovodu štětičkou, namočenou ve volně prodejné dezinfekční borové vodě (Acidi borici solutio 3%), anebo s ní i vyplachovat zvukovod.
"Borovou vodu lze narozdíl od boralkoholu a jiných ušních kapek bez rizika použít i do otevřeného středouší."
Pokud se volí výplach zvukovodu, postup je takový, že nasajeme borovou vodu do stříkačky, tu nahřejeme na teplotu těla pomocí proudu teplé vody, a až poté s ní provádíme výplach zvukovodu. První 3 dny je dobré opakovat výplach i 5x denně.
"Studená voda by v otevřeném středouší mohla vyvolat závratě, proto naplněnou stříkačku vždy před výplachem ucha nahříváme na teplotu těla."
Zvukovod ničím neucpáváme a doporučuje se ležet na postiženém uchu, aby mohl sekret volně odtékat ven. Je také nutno zabránit vniknutí vnějších nečistot do ucha.
"Pokud se paracentézou uvolní pouze čirý sekret, antibiotika netřeba, pokud se ale objeví hnisavý zkalený výtok, lékař doplní celková antibiotika v dávce dle váhy dítěte."
Vhodné je i zakoupení anemizačních nosních kapek anebo mořské vody, v případě hnisavé rýmy k nim navíc lékař do kombinace předepisuje antibiotikum v nosních kapkách (Pamycon).
Zejména v případě alergiků se přidávají i tzv. antihistaminika proti otoku sliznice dýchacích cest, kterých je na trhu celá řada.
Komplikace středoušního zánětu a možnost jejich prevence očkováním
Středoušní zánět je sice u dětí běžným, nejedná se však o banální infekci, a proto jeho příznaky a vývoj nepodceňujte. Může mít závažné až život ohrožující komplikace v případě rozšíření do okolí.
"Na komplikace by měl upozornit odstátý boltec se zarudnutím a bolestivostí za ním (mastoiditida), porucha rovnováhy, závratě (labyrintitida) a v nejhorším případě ztráta vědomí s neurologickými příznaky (zánět mozkových blan nebo mozkový absces)."
Tyto stavy se mohou vyskytnout u neléčeného zhoršujícího se středoušního zánětu a vyžadují neodkladnou akutní péči na lůžkovém ORL pracovišti.
Výhodou je dostupnost očkování Prevenar na pediatrických ambulancích, působící proti baktérii Streptococcus pneumoniae. Očkování sice nemusí u dětí snížit celkový počet středoušních zánětů (tyto mohou být i virové anebo způsobené i jinou baktérií), ale prokazatelně zabraňuje jejich život ohrožujícím komplikacím.
Proč je důležitá kontrola u ORL lékaře po zahojení středoušního zánětu?
I po zahojení bubínku je potřeba s odstupem času provést kontrolu středoušního tlaku. U dětí je zcela normální porucha ventilace středouší a tím horší sluch ještě 1 měsíc po zánětu, u některých však přetrvává až 3 měsíce.
Pokud při kontrolách přetrvává podtlak nebo tekutina ve středouší déle než 3 měsíce, je diagnostikován tzv. sekretorický zánět středouší, který se léčí mořskou vodou anebo jsou i nosními kortikoidy u starších dětí.
"Nosní kortikoidy se u dětí předepisují nejen z důvodu alergické rýmy, ale i při přetrvávání zalehnutí uší, zduřelé nosní sliznici a chrápání, které mohou následovat po běžných infekcích horních cest dýchacích."
Předepisují se pouze u dětí starších 3 let a aplikují se tak, aby se maximum léku dostalo mimo přepážku nosní směrem do stran, tedy k nosním skořepám a vývodům vedlejších nosních dutin.
Vedle toho lze provádět domácí metody provzdušňování Eustachovy trubice, tvořící komunikaci mezi středouším a nosohltanem. K tomu lze zakoupit speciální domácí balónkovou pomůcku, tzv. Otovent (provzdušňování se samozřejmě nedoporučuje u dětí s akutní infekcí horních cest dýchacích kvůli riziku zanesení infekce do středouší).
Pokud ani 3 měsíce užívání nosních kortikoidů a pokusu o provzdušnění středouší nepomůžou a dítě má stále významnou poruchu sluchu s komunikačními potížemi anebo již strukturální změny na bubínku, je potřeba adenotomie, tedy odstranění nosohltanové mandle.
Někdy se stane, že ani adenotomie nemá dostatečný efekt, a přistupuje se proto navíc k zavedení ventilačních trubiček skrze bubínek, tzv. gromet, které pak několik měsíců až rok pomáhají vyrovnávat tlak ve středouší. Obě operace se u dětí provádí v celkové anestezii.
"Pokud po středoušním zánětu přetrvává přes 3 měsíce porucha sluchu, nasadí ORL lékař na další 3 měsíce nosní kortikoidy. Pokud ani tyto nemají efekt, je na řadě zvážení odstranění nosohltanové mandle. Poslední možností je zavedení ventilačních trubiček. Tyto postupy by měly zlepšit sluch dítěte a pomoci regeneraci středoušní sliznice jejím provzdušněním."
STŘEDOUŠNÍ ZÁNĚTY U DĚTÍ